Péče o dítě s ADHD

ADHD přináší značné problémy s chováním jak v domácím, tak ve školním prostředí, je však možné vytvářet takové prostředí, v němž dítě může lépe dodržovat vhodné chování. To je úkolem následujících návrhů, jež jsou žádoucí pro výchovu všech dětí, pro děti s ADHD jsou však obzvlášť nutné. 

 

1. Zajistěte, aby dospělí v kontaktu s dítětem (např. rodiče, vychovatelé, učitelé, vedoucí kroužku apod. rozuměli obtížím, kterými dítě trpí 

2. Při realizaci programů používejte jednoduché, jasné a důsledné postupy (každé úsilí musí být prováděno tak, aby dítě ujišťovalo, že mu pomůže) 

3. Jakmile je to možné, dítě s ADHD musí být umístěno blízko pedagogovi (dospělému), aby jeho chování mohlo být snadno sledováno; nevhodné je usazení u okna 

4. Jestliže mluvíme k dítěti nebo mu dáváme instrukce, udržujeme oční kontakt a necháme ho, aby instrukci zopakovalo 

5. Dítě s ADHD musí dostávat jednoduché, krátké a krátkodobé úkoly (je-li to možné, pouze po jednom); je vhodné dlouhodobý úkol či práci rozložit na kratší úseky 

6. Dostane-li dítě úkol, snažte se ho umístit od rozptylujících vlivů (dveře, okna, rádio, televize aj.) 

7. Když dítě s ADHD udělá něco správně, musí být odměněno tak často a bezprostředně, jak jen je to možné. Odměna musí být smysluplná - pro dítě. 

8. Jestliže řešíme problémy v chování, kterým se nelze vyhnout, dítě musí vědět, že dospělý se o něj stará, má ho rád jako osobnost, ačkoliv se mu nelíbí, jak se právě zachovalo. 

9. Při opravování či napomínání se zaměřme na konkrétní projevy v chování, ne na příčiny, dítě s ADHD neví, proč se tak chová. Snažme se děti opravovat v soukromí, ne před celou třídou. 

10. Snažme se dávat v klidu a v pohodě věcné připomínky k tomu, co je třeba např.“prosím, přestaň mluvit a vrať se ke své knize.“ 

11. Vyvarujme se hlasitých výkřiků a konstatování (jako např.“Pokračuj ve své práci“ z druhé strany místnosti). Tresty (úkoly navíc) za nepřiměřené chování musejí být krátké, zadávané s klidem a vlídností 

12. Zajistěte, aby nebylo možné pochybovat nebo diskutovat o tom, co je nebo není vhodné chování (všechna rozhodnutí musejí být vnímaná jako shodná, stálá, správná). Je nutné uplatňovat jednotné výchovné postupy. 13. Poskytněte dítěti s ADHD „útočiště“, které může využít/navštívit, když má pocit, že se mu věci vymykají z rukou, nebo se potřebuje zklidnit (např. nějaký koutek s kobercem apod.) 

14. Je-li to možné, zajistěte dítěti kamaráda s vhodným modelem chování; nepoukazujte však na příliš na rozdíly - věčné „předhazování“ úspěchů ostatních snižuje sebedůvěru 

15. Pomožte dítěti se zařazováním do vrstevnických kolektivů, vyhledávejte způsoby, jak pomoci tvořit a udržovat vztahy s kamarády), vytvořte mu pozitivní podporu 

16. Obstarejte základní přehled chování - např. nástěnku; (jak dlouho vydržel u úkolu dnes, co se mu povedlo, nepovedlo....); může sloužit jako motivační prvek a dospělí i dítě mohou potvrdit úspěchy či selhání 

17. Buďte realističtí - dítě s ADHD (stejně jako ostatní děti) nebude nikdy perfektní